Město Sušice bývá označováno za Bránu Šumavy. Stojí za to ji pouze chvatně neprolétnout, ale tyhle malebné, v mnoha směrech pozoruhodné „dveře“ si pořádně užít.
Nejlepší pohled na bývalé královské město, které své bohatství získávalo jak díky rýžovaní zlata z protékající řeky Otavy, tak ze své výhodné polohy na solné stezce, je z vyhlídkových míst na několika okolních kopcích. My jsme navštívili ten pro Sušici asi netypičtější – Svatobor. Na jeho vrcholek v 845 m n. m. se sice dá vyjet autem, nebo vyšlapat na kole, ale klasika a nejkratší spojnice je turistická Hadí stezka. Vybudovali ji nezaměstnaní v dobách první republiky za úřadování velkého budovatele Sušice, starosty Jana Seitze. Cestu díky dotaci Evropské unie v roce 2010 obnovili a výstup po ní, korunovaný rozhlednou vysokou 31 m, patří k sušickým turistickým „musts“.
Zkuste si udělat misku
Umělecky zaměření turisté mají na Sušicku možnost nejen obdivovat umění předků (Muzeum Šumavy Sušice, Muzeum řemesel v Nezdicích, obec s největší koncentrací slunečních hodin u nás Frymburk), ale sami si vyzkoušet svou tvořivost a estetický cit. Korálek, šumavskou perlu, si můžete vyrobit v ateliéru Jany Wudy v Nezdicích, které leží asi 12 km od Sušice. Nebo si jako my vytočit misku na hrnčířském kruhu v keramickém ateliéru Stanislavy Ptáčkové v Dlouhé Vsi, kam se dostanete příjemnou, ani ne hodinovou procházkou. V našem případě ovšem zůstalo jen u nezdařeného pokusu – hlína je svéhlavá a v našich rukou nechtěla ani ten nejjednodušší tvar přijmout. Zato jsme si mezi mnoha keramickými ptáčky a domečky do zahrady, na balkon a do květináče (ty jsou teď hlavním námětem tvorby výtvarnice a lektorky Stáni) vyhráli s glazovacími barvami na už vypálených miskách.
